Na zámku Lysice bude až do konce prázdnin k vidění výstava Dřevění komedianti

Ilustrační foto
Autor: MKS Třebíč

Výstava Dřevění komedianti představuje enigmatické loutky kočovných českých marionetářů zejména z 19. století.

České loutkářství od konce 18. a počátku 19. století bylo živností, v jednotlivých rodinách či rodech předávanou závaznou tradicí. Rodiny loutkářů slavných dynastií, jako byli třeba Kopečtí, Dubští nebo Maiznerové, putovali s koníkem a vozem „vostavákem“ po vesnicích, neboť do velkých měst měli zakázaný přístup. Napodobovali evropský inscenační styl, převzali mezinárodní repertoár, ale co bylo významné – hráli ho česky. Jejich orientace na venkovské publikum mluvící česky a úplná izolace od městského divadelního vývoje je na straně jedné vyčlenila z tehdejšího oficiálního – mnohdy ještě německého – divadelního vývoje, na straně druhé znamenala vznik prvního opravdového českého profesionálního divadelního projevu.

Nejrozšířenějším typem loutky byla marioneta vyřezávaná z lipového dřeva, vedená drátem a nitkami, kterou si loutkáři nechávali řezat profesionálními řezbáři. Každý z řezbářů vtiskl svým loutkám osobitý charakter, sahající od jednodušší řezby až po virtuózní uměleckou stylizaci umělců pracujících převážně pro kostely. V souvislosti s archaickou řezbářskou stylizací je občas zmiňován pojem tzv. lidového baroka, které v podobě sakrálních řezeb i kamenných plastik tvarosloví marionet jistě dlouhodobě silně ovlivňovalo. Jejich velikost byla zpravidla 60–80 cm a byly často bohatě kostýmovány, včetně spodního prádla, protože byly chápány jako miniatura velkého herce.

V typologickém rozvrstvení dramatických figur se ke konci 19. století ustálila praxe kočovných marionetářů na následujících skupinách postav: Pimprle (Kašpar) s Kalupinkou, čertovská skupina, mužské postavy vznešené, mezi něž patřili rytíři, figury určené pro role králů a šlechty, charakteristické svými vousy, vznešené figury ženské, příznačné ušlechtilými a vznešenými hladkými tvářemi a účesy z doby empíru, biedermeieru, výjimečně romantismu. Následovaly typy venkovské, kdy ženy i muži byli řezáni s daleko větší expresí nežli typy vznešené. Mezi nimi se ustálil sedlák Škrhola, představují archetyp prostoduchého vesničana, statného chalupníka s pokřivenou tváří, typ zlomyslné zamračené Báby a koneckonců také skupina loupežníků s uhrančivýma očima.

Všechny loutky a obrazy na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Dnes známí sběratelé a badatelé v oblasti historie české loutky začali se sbíráním v polovině osmdesátých let.

Kurátorsky se podíleli na řadě výstav historických loutek u nás i v zahraničí (Evropa, USA, Čína). Publikují odborné studie v časopisech a knihách. Za své publikace Loutka a moderna a Umění loutky obdrželi prestižní ceny. Sbírka historických loutek a dekorací tradičního, rodinného a spolkového loutkového divadla, kterou vytvořili a dlouhodobě vystavují, patří k nejkomplexnějším kolekcím v České republice.

Výstava z jejich sbírky představuje na 55 marionet věhlasných řezbářů mirotických, novopackých, příbramských, kutnohorských a pražských. Jde o loutky, s nimiž hrály české loutkářské rody Kopeckých, Flachsů, Nováků, Laštovků, Janečků, Lagronů a mnohých dalších. Marionety jsou ve výstavě zastoupeny včetně různorodého průvodního obrazového materiálu. Loutky totiž fascinovaly řadu českých výtvarníků, jejichž obrazy a grafiky expozici doplňují.

Kdy: 28.5. – 20.8.2023

Kde: Státní zámek Lysice, Lysice u Boskovic

Více info na:

www.jiraskovi.cz

https://www.facebook.com/sbirka.loutek

Tisková zpráva