„Ženská otázka je dávno odložená. O čem to tedy pořád mluvíme?"

Pianista Christopher Donison o světě řekl, že jej můžeme rozdělit na dva obvody – pro ty s velkýma rukama a pro ty s menšíma. Někteří se do systému vejdou přirozeně. Jiní se musí neustále přizpůsobovat.

Tři herečky různé národnosti – Češka, Slovenka a Ukrajinka, vyrůstající v jiných podmínkách, představují tři různé pohledy na svět. Tyto tři herečky propůjčují své tváře příběhům žen. Všechny spojuje jedno – strach. Kolik běžných každodenních událostí je omezených kvůli strachu o vlastní tělo? A proč jsou tedy ve společnosti brány zrovna ženy jako ty, které se nedokážou ovládat? Proč je muž definován jako „univerzální člověk" – ale pokud je něco ženské, musí to být vždy specifikované? Proč Google dokument i v 21. století podtrhuje červenou vlnovkou slova jako „psaly", „panovnic" či „autorky"? Proč se při testech nárazu aut figurína navržená podle ženského těla použila poprvé až v roce 2023? Proč se matkám dostává tak málo podpory, proč čelí riziku ztráty zaměstnání a strachu z nedostatku peněz, zatímco ženy, které se matkami stát nechtějí, jsou také opovrhovány? Není to náhodou jedna velká hra o moc?

Autorská inscenace Tváře je o ženách, které zažily anebo zažívají situace, které se vymykají spravedlivému fungování společnosti. V inscenaci jsou použity skutečné výpovědi osob, které zažily diskriminaci, a zároveň výpovědi osob, které veřejně prezentují extremistické postoje.