Ze všech jihoamerických zemí strávil Honza v Brazílii nejvíce času, několik let tam žil a vrací se dodnes. Poprvé do ní přijel z Kolumbie, na nákladní lodi po Amazonce, aby stihl mistrovství světa ve fotbale. Více jak rok tam zůstal bez víza a opustil ji přes bažiny Pantanalu zpět do Bolívie. A to byl jen začátek osudového přátelství. Brazilci říkají, že Brazílie nemá činné sopky, že nemá zemětřesení, jako západní pobřeží Jižní Ameriky, ale že jejím přírodním prokletím jsou sami Brazilci. Dle Honzy jsou však Brazilci to nejzajímavější, co Brazílie nabízí. Toulat se krajem a nechtít vědět jak ho přetváří jeho lid, kde se ten lid tam vzal, jak se živí, o čem sní a kam směřuje, to by taková cesta téměř postrádala smysl. Brazílie je Amazonie, Brazílie jsou hory ve vnitrozemí, Brazílie je nekonečné pobřeží, Brazílie je koloniální dědictví, Brazílie je náboženský synkretismus, Brazílie je fotbal, Brazílie je karneval, Brazílie to jsou sociální rozdíly, kriminalita, ale i kulturní dědictví, architektura a především humor a Brazilci samotní.
Sdílejte akci s přáteli! Podpoříte tím rozvoj regionu.